7.3.2021

Venku krom všudypřítomného, všemi mocnostmi pekelnými vypuštěného viru Covid-19, řádil navíc velmi krutý Blizard. Zkrátka ne příliš vhodné podmínky pro zahájení sezóny. Navíc většina aktivních členů našeho popojížděckého seskupení je na nemocenské.

Vidina pobytu na čerstvém vzduchu, i když vybaveni certifikovanými respirátory FFP2, které znesnadňovaly dýchání, nás natolik nadchla, že jsme se rozhodli vyjet.

Přestože se Čertovi věnovala pozornost a den před výjezdem se usilovně ladil, zřejmě zradily pakny na druhém stupni, přes který startuje. To se ovšem dozvíme až někdy v budoucnu. I startovací pakny nevypadaly nejlépe, a tak bohužel jezdec Píťa nevyjel a Čertovi se bude muset dát ještě trochu péče.

Sešli jsme se tedy pouze ve dvou a to Brutal a Vosák. Přestože to vysloveně není nikterak vysoký počet, za daných okolností to bylo více než dost. Dle vládních nařízení jsme tedy nesměli opustit město a přestože procházky či jízda na kole byly doporučeny, těžko říci jak moc by daní policisté reagovali na naše motokola, jimiž babetty jsou. Každopádně nám pobyt na čerstvém vzduchu připadal jako dobrý nápad a tak jsme se vydali na cestu.

Nejprve jsme zvolili z taktických důvodů namixovat starý posezónní benzín s novým čerstvým E5 s čerstvou dávkou biosložky (etanolu), který se jak víme rád kazí. E5 označuje, že v benzínu je této složky 5% což znamená, že by sice zimu měly bez problému betky přežít, ale i olej pomalu vyklesává do karburátoru a tak dále, takže jsme tímto krokem chtěli předejít případným problémům, co by mohly zbytečně nastat.

Naše cesta pak vedla směrem na Havířov, kde jsme se však museli z důvodů pandemických uzavírek obcí a měst stáhnout zpět na Orlovou kolem rybníku Kozí Becírek, kde jsme si dali malou rozehřívací pauzu. Ačkoli to vypadalo, že počasí našim strojům vyhovuje, tak jezdci už na tom při teplotách kolem 0°C a silném větru nebyli nápodobně.

Odtud jsme se vydali podél hranic s Dětmarovicema objet Orlovou až na její nejsevernější okraj. Zde jsme bohužel neodolali a mimo zákon jsme pár kilometrů svedli naši trasu do sousedících Dětmarovic, abychom alespoň symbolicky pozdravili našeho kolegu Cage, kterého jsme však bohužel nezastihli doma.

Jakmile jsme při nádechu s dvoumetrovým odstupem udělali po posunu k sobě selfie, popostoupili jsme zpět a provedli výdech, nasadili respirátory a vše potřebné k řízení motocyklu a mohli vyrazit. Jelikož jsme byli oba již notně promrzlí, tak jsme cestu zpět zvolili co nejkratší trasou domů.

Tam jsme si, klepajíce se zimou, společně utvrdili, že ten výlet za to stál a těšíme se na další.