7.9.2019

Chladné zářijové počasí nás neodradilo od uskutečnění výjezdu na další expedici. Naše klasická sestava Brutal, Matrix a Vosák se opět setkala. Po krátkém přivítání, jsme se rozjeli směr benzínová čerpací stanice. Zde jsme doplnili palivo a Brutal se rozhodl vyzkoušet nový systém svícení. V předním světle přešel na ledkové osvětlení, čímž ušetřil wattáž pro zadní žárovku. V zadním světle tedy vyměnil 5W žárovku za 10W. Vše funguje na výbornou, pření ledka svítí srovnatelně s původním světlem a zadní 10W žárovka svítí znatelně silněji. Teď už bude jenom třeba sledovat, jestli to snese zadní plastový kryt.

Od benzínky jsme už v plné síle vyrazili směrem na Karvinou, kde se vedení ujal Matrix, a vedl nás pro zbytek sestavy neznámou krajinou přes Polsko. Po přejezdu hranic zpátky na českou stranu měl Matrix podezření na zanesenou svíčku, což se tak úplně nepotvrdilo. Objevena však byla jiná závada. Stalo se totiž, že v minulosti nemajíc Meťa palivovou hadičku nahradil jí hadičkou určenou pro jiné účely. Tento fakt si vyžádal svou daň a hadička, která pro tento účel nebyla určena, se prostě rozežrala. Naštěstí se opět jako už po několikáté ukázala Vosákova prozíravost a náhradní hadičku měl ve svém portfoliu.

  

Po této lehké opravě jsme alespoň skrze naprosto čirou hadičku zjistili, jak strašný bordel má Meťa v nádrži. Vedení se chopil Brutal a vyrazili jsme skrz Třinec směrem na Jablunkov. V Jablunkově jsme to stočili na Písek, kde jsme se nečekaně setkali s jedním z naších členů, který zde projížděl se svou rodinkou se kterou se vydali na hřiby. A tak jsme prohodili pár veselých slov a alespoň jsme se ujistili, že jedeme správným směrem.

Za Pískem jsme si to vzali opět přes Polsko, kde jsme nechali vychladit naše stroje a pořádnou rozcvičkou zahřáli svá těla.

A pak už nám zbýval jenom kousek k cíli naší expedice. Trojmezí. 

Vyfotili se s trojmezním bodem, kde se setkávají hranice tří států. Zde si musel Meťa vyzkoušet jaké to je mít najednou v řiti všechny tři státy…

  

Zašli jsme si vyfotit všechny tři mohyly – českou, slovenskou i polskou.

  

Dali si malou svačinku a v případě Vosáka konzervu jahod a zaveleli pro návrat.

Jelikož jsme šetrní k přírodě rozhodli jsme se zdejší kopec vyšlapat. Prvním kdo tak učinil byl Vosák. A jelikož Brutal a Matrix viděli jeho utrpení, rozhodli se přírodu uctít jinak a zdejší kopeček vyjeli s pomocí mechanické síly svých mašin. Na vrcholku jsme ovšem opět vypli motory a cestu dolů jsme jeli bez jejich přičinění. Pod kopcem jsme opět nastartovali a kopec se snažili vyjet. Tato zrůdnost přírody ovšem měla stoupání pod tak přísným úhlem, že to ani jedna z našich milovaných babet nevyjela a každý z nás musel sesednout a tlačit s Babetou u boku.

Následoval další a další kopec, kde se sice Meťova Hatatitla i Vosákova Klepna trochu trápili, zato Bruťova Žabka to vyskákala jako mladice.

Najednou nás ovšem dostihl déšť a po nějaké chvíli se situace obrátila.

Zatímco Hatatitla s Klepnou vyzbrojené Dellorty s bočním sáním s tím neměly jediný problém, Žabka jezdící na původním karburátoru Jikov začala ztrácet dech. Zatímco tedy Meťa s Vosákem uháněli nadsvětelnou rychlostí, Brutal se plácal někde málo nad papírovou maximální rychlostí, jež výrobci uvádějí 35km/h. Poslední dvě hodiny jsme tedy jeli v dešti, přičemž půl hodiny z toho v dosti intenzivním. A proto při návratu domů nebyl čas na nějaké velké rozlučky a tak jsme si jen podali ruce na znamení úspěšné expedice. Přičemž přátelské pokývnutí hlavou u každého z nás dávalo vědět, že se těšíme na další společné popoježdění.