4.5.2019

Sraz před zahájením této velké výpravy nesl svá úskalí. I když jsme byli všichni natěšení na výzvu, která nás čekala. Jisté obavy se nedaly zastřít a tak Brutal telefonicky oznamoval, že se jeho raní přítomnost trochu oddálí. Na vině bylo podezření, že se přední kolo netočí tak jak má. Přesto se nakonec rozhodl tento aspekt přehlédnout a dorazil. Na místě setkání ho zbytek expedice ujistil, že obavy jsou zbytečné a po výměně ložiska to chce jen pořádně zajet.

A zajetí ono ložisko čekalo opravdu náramné. Po pár kilometrech vše jelo jak má a na nejbližší zastávce už se prováděly pouze úkony jako vylazení úhlu zrcátka, či prozkoumání jak co nejlépe zabezpečit pet-láhev s nápojem – ačkoli nakonec stejnak Vosákovi za jízdy vypadla Brůťovi pod kola. 

Po pár zmatcích točících se kolem bodu zájmu stravovacího zařízení jsme nakonec skončili u burgrárny. Kde jsme se s chutí posilnili jejich snídaňovým meni.

Průjezd Frýdkem-Místkem, Frýdlantem nad Ostravicí, Frenštátem pod Radhoštěm a Rožnovem pod Radhoštěm byl jak mazání másla na chleba. Vše probíhalo lehce a hladce až jsme opět zastavili a to u Zbojnické koliby v Trojanovicích na další svačinku, která již probíhala formou co si kdo veze to taky žere.

Toto místo se nám zalíbilo natolik, že se k němu ještě vrátíme po cestě zpátky, ale nebudeme předbíhat a pokračujeme dále. Zde se objevila lehká porucha na Standově mašině a přestože nás na chvíli značně vystrašila, po zastavení a prohlídce stroje v podstatě sama odezněla. Ve zktratce trošku zlobila volnoběžka.

Následně jsme dorazili k ceduli, která nás informovala, že se blížíme k našemu tíženému cíli. A tak jsme neodolali a prostor kolem tohoto symbolu naší expedice jsme obklopili svými stroji a těly na legendární fotografii, jež nám bude už navěky připomínat naší první výpravu překonávající v kilometrech trojciferné číslo.

Za touto značkou už pomalu začínalo kruté stoupání a tak si naše stroje, čím dál tím častěji vyžadovaly odpočinek na vychladnutí horkých motorů.

I přesto, že poslední kilometry k cíli nám připadalo, že více stojíme a chladíme, než jedeme. I když například Vosák byl toho názoru, že by jsme mohli chladit daleko více. Dorazili jsme k cíli naší výpravy. Pustevny byly pokořeny. Horské sedlo 1018m n m. v Moravskoslezských Beskydech nedaleko Radhoště ty naše babetty zvládli všechny do jedné.

Vychutnali jsme si výhled a přepnuli naše motocykly na vyřazený pohon motorem, abychom i jim dopřáli odpočinku a takto uvolněným stylem jízdy jsme v mžiku byli zpátky dole pod horou. Cestou zpět nám začalo pořádně pršet a to ve chvíli, kdy jsme míjeli naši známou Zbojnickou kolibu v Trojanovicích, u které jsme cestou na Pustevny pojídali naše zásoby ve formě konzerv. Zdejší hostinští byli tak milí, že nám dokonce dovolili schovat stroje před deštěm v jejich přístřešku a tak jsme nabídky využili, ukryli stroje a šli si dát nealko pivko a smažák.

Po zahnání hladu a žízně jsme vytáhli naše stroje ze stáje o opět jsme osedlali. Cestou domů jsme udělali krátkou zastávku v Havířově. A taky o něco delší fotopauzu před tím, než jsme se rozjeli každý svou cestou v našem domovském městě Orlová u naší městské dominanty – Kostela Narození Panny Marie.

Zvládli jsme vyjet do výšky 1018m n m. a ujet vzdálenost 180km. A už se těšíme na další výzvy.