24.3.2019

Přišla krásná březnová neděle a dle předem dohodnutého plánu jsme se rozhodli provětrat naše mašiny. Bohužel hned na začátku dne jsme narazili na dva problémy. Prvním bylo, že Brutalův stroj nebyl na domluvený čas připraven opustit své depo, jelikož nebyl celistvý. A tak zatímco Bruťa řešil kompletování své motorky, další dva jezdci Matrix a Vosák řešili druhý problém. Tím bylo zjištění důvodu nepřítomnosti posledního šoféra Gumba, který nereagoval na naše naléhavé sms, či pokusy o spojení telefonickým hovorem, ba ani zvonek či klepání. Jelikož se první problém podařilo vyřešit do necelé hodiny, kdy druhý problém stále přetrvával, rozhodli jsme se vyjet bez Gumba. I když jsme to samozřejmě brali jako velice smutný fakt.

Vyjeli jsme tedy směr Karviná s cílem navštívit Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary – raritu v celém Česku.

Kostel zvaný „česká Pisa“. Přes svou pohnutou historii, kdy pod kostelem klesla půda o 37 metrů v poměrně krátké době a kdy se kostel vlivem poklesů silně naklonil a vychýlil o 6,8 stupňů na jih, zůstal stát a dnes představuje ojedinělou atraktivitu regionu. Svou šikmostí se tak blíží světoznámé věži v italské Pise a stává se vyhledávaným cílem turistů z celého světa. Mnoho návštěvníků zajímá jeho zvláštní osud, zajímají se o historii nejen kostela, ale i původního města. Mnozí si chtějí vyzkoušet zvláštní pocit, kdy stojíte na rovné zemi a stěny kolem vás doslova padají. Mnozí si nenechají ujít příležitost vyfotit se vedle této tzv. „české Pisy”. Kostelík byl zařazen do České knihy rekordů a kuriozit jako nejšikmější kostel v Česku.

Poté jsme vyrazili cestou necestou podél řeky Olše…

  

…kolem zatopené části obce Doubrava – Kozinec…

…v jehož blízkosti jsme našli mimozemský život. Ten tu byl zřejmě zavlečen na nějakém meteoritu, který tu pradávno spadl. Bylo ale už zřejmé, že díky dokonalé metamorfóze se mu zde daří i v těchto středozemních slezských podmínkách. Přesné místo výskytu zde ovšem záměrně neuvádíme z důvodu obavy o životy těchto šiškoidních tvorečků. A také z části proto, že nechceme aby nám jednu z našich oblíbených tras v budoucnu zastavěla další OBLAST 51.

Následně jsme se jeli podívat do Dolní-Lutyně, kde zrovna staví 2.etapu obřích skleníků, kde se na ploše neuvěřitelných 11 hektarů budou pěstovat rajčata a okurky.

O pouhý kousek dál je jeden z nesčetné řady bunkrů. Ty ve třicátých letech minulého století byly připraveny odrazit útok fašistického Německa, kterému v té době patřila část území našeho nynějšího souseda – Polska. Kvůli mnichovskému diktátu ze září 1938 však pevnosti padly do rukou nepřítele bez boje. I přes tuto smutnou kapitolu našich dějin jsme se hrdě vyfotili s touto připomínkou síly československého opevnění.

A touto krajinou, ze které jakoby dýchala atmosféra tankových bitev, jsme se vydali zpět do Orlové. Když tu náhle Meťův stroj začal vypovídat službu. Byli jsme tedy nuceni zastavit a zjišťovat příčinu neočekávaných skutků. Po odejmutí tlumiče výfuku a vyčištění svíčky bylo vyřčeno slovo KARBURÁTOR. Matrixovo Dellorto bylo rozmontováno v mžiku a zřejmě aby to neměl příliš jednoduché vymáchal Matrix v podstatě všechny vnitřnosti ve všudypřítomném prachu. Naštěstí po důkladném vyčištění a složení zpět jeho babetta jela opět jako zánovní stroj.

Nyní nám již nic nebránilo v pokojném návratu. Před ukončením této parádní vyjížďky jsme se ještě rozhodli navštívit našeho odpadlíka Gumba a zjistit více informací o jeho nepřítomnosti. Jedinou odpovědí nám bylo: „Čau, jdu zvracet!“ A z podlitých očí a křečovité chůze nám bylo jasné, že jde jen konstatovat: „Za všechno může alkohol!“ Tak snad se zadaří příště.